KRÉDO
Posláním studia oboru Zvuková tvorba je rozvíjet zdravý rozum talentovaných jedinců prostřednictvím studia filmové tvorby se zaměřením na zvukovou složku a její možnosti v měnících se podmínkách prostředí postkinematografické éry.
Obecným cílem studia je příprava adeptů na výkon zvukového řemesla ve vedoucích pozicích profese filmového zvuku – zvukových mistrů, supervizorů, designerů etc. tak, aby později dokázali účinně přispívat k vysoké umělecké i technické kvalitě zvukové složky AV tvorby.
CHARAKTERISTIKA OBORU
Studium je rozděleno do dvou nezávislých, nicméně navazujících stupňů – bakalářského a magisterského. Absolvování magisterského cyklu předpokládá znalosti stupně bakalářského, přičemž bakalářský cyklus tvoří uzavřený studijní celek, po jehož absolvování bude absolvent připraven na zapojení do praxe. Studijní plán KZT, resp. znalosti a dovednosti příštího mistra zvuku lze rozčlenit do několika kategorií:
- předměty přímo související s praktickým výkonem profesí filmového zvuku. Posluchač získává kompetence k produkci a postprodukci zvukové složky filmu. Patří sem také sluchová analýza, která kultivuje schopnost analytického slyšení.
- tzv. realizační dílny vedené zkušenými pedagogy aktivně působícími v oboru. Studenti formou společných či individuálních konzultací řeší praktické i teoretické problémy a otázky související s jejich tvorbou v rámci oborových a společných cvičení.
- předměty věnované teoretickému uchopení zvukové složky filmu a kurzy filmově teoretické. Jejich cílem je poskytnout uchazeči co nejširší aparát k porozumění filmovému médiu a k reflexi výsledků své vlastní práce.
- celoškolní (všeobecně kulturní předměty. Sem patří zejména obecný přehled dějin světové i české kinematografie, studium jazyků a množina volitelných předmětů orientovaných na jednotlivé dílčí zdroje filmové tvorby.
Koncepce studia na KZT se opírá o přesvědčení, že být dobrým tvůrcem filmového zvuku je široce komplexní jev. Znalost technických prostředků a postupů zvukové produkce i postprodukce je sice nezbytnou, nikoli však dostatečnou podmínkou úspěšného výkonu profese. Jedná se totiž o tvůrčí a zároveň týmovou práci. V rámci studijních plánů KZT je proto důraz kladen zejména na budování schopnosti koncepčního uvažování a rozvoj aktivních argumentačních a obecně diskurzivních schopností. Každé praktické cvičení je zakončeno obhajobou, ve které student formuluje poetiku, styl a kontext předkládané práce. K rozvoji tvůrčího myšlení přispívají teoretické předměty, které sice přímo nesouvisí se zvukovou praxí, avšak rozvíjejí cit pro dramaturgii, abstrakci a obecné porozumění filmovému médiu. I zdánlivě odtažité předměty jsou tedy důležité.
Největšími úskalími celého procesu studia – Skyllou a Charybdou – se může adeptům oboru stát příliš úzká specializace. Bez širšího intelektuálního a kulturního rozhledu nelze být respektovaným členem tvůrčího filmového týmu. Dobrý filmový zvukař/absolvent KZT by neměl být jen “odborníkem” zvládajícím technické nástroje a postupy, nýbrž rovněž kreativní a hlavně inspirativní součástí celé filmové produkce. Předpokladem úspěšného studia oboru je proto kromě talentové zkoušky i co nejširší kulturní zájem, obecná cinéphilia a sociální inteligence.
Povinností školy je tedy rozvinout talent studentů a připravit je tak, aby jej později byli schopni uplatnit. Je třeba seznámit je pokud možno se všemi aspekty profese, nemělo by se stávat, že se v praxi setkají s něčím, o čem nikdy neslyšeli. Všechno, co se týká řemesla by KZT měla “zjevit”, ale studenti pak musí dále rozvíjet paralelně samostatným usilováním, neboť není cílem ani v možnostech školy nahradit dynamiku denodenní praxe.
PROFIL ABSOLVENTA
Absolvent bakalářského, případně navazujícího magisterského stupně si osvojí základní, resp. pokročilejší postupy praktické tvorby zvukové stopy AV díla, posílí možnosti vlastních (individuálních tvůrčích výkonů a bude umět organizovat a řídit tvůrčí i technický proces realizace filmového zvuku.
Na základě teoretických úvah je schopen zřetelně vyjádřit své postoje a návrhy řešení konkrétních tvůrčích zadání. Své úvahy a názory dokáže formulovat v přesvědčivém a konsistentním tvaru. Tato dovednost může mít v kolektivně-kreativním procesu Filmové tvorby zásadní dopad na zvukovou podobu výsledného díla.
ABSOLVENTI
Bakalářské studium (Bc., BcA.):
2017 Černohorský Ondřej, Chrudina Matěj, Marinová Viera, Matyáš Pavel
2016 Bláha Adam, Coufalová Jana, Stýblo Martin, Zavadil Vojtěch
2015 Kühn Martin, Šec František
2014 Knot Vojtěch, Vyšínská Hana
2013 Dominik Dolejší, Radim Lapčík, Adam Levý, Lukáš Ujčík, Adam Voneš
2012 Dominik Mendrek, Tomáš Oramus, Jan Richtr
2011 Jiří Gráf, Sandra Klouzová, Marek Poledna, Filip Skuhrovec
2010 Barbora Hovorková, Vítězslav Jíra, Tomáš Sokol
2009 Martin Klusák, Michaela Patríková, Filip Slavík, Jan Šléška
2008 Jan Balcar, Veronika Bartošová, Leticia Kršáková
2007 Filip Mošner, David Švorc
2006 Petr Kaláb, Matěj Matuška
2005 Štefan Kostelný, Juraj Mravec
2004 Michal Čech
2003 Jan Černota
2002 David Hysek, Anna Klapetková
2001 Lumír Hrma, Milan Petrinjac
2000 Lukáš Moudrý, Tomáš Zůbek
1999 Leo Hanuš
1997 Jáchym Dusbaba
1996 Jiří Götz, Tomáš Polák, Martin Vrzal – Pinkas
1993 Ivan Doležal, Iveta Stodoláková – Procklová
Magisterské studium (Mgr., MgA.):
2017 Levý Adam, Richtr Jan
2016 Hilčanský Peter, Lapčík Radim, Oramus Tomáš
2015 Klouzová Sandra, Sokol Tomáš
2014 Hovorková Barbora, Patríková Michaela, Poledna Marek
2013 Jan Balcar, Veronika Bartošová, Martin Klusák, Letície Kršáková, Jan Šléška
2011 Ivo Broum, Ladislav Greiner, Richard Müller, David Titěra, Martin Ženíšek
2010 Marek Musil, Petr Čechák, Michal Deliopulos
2009 Bojan Bojić, Roman Čadek
2008 David Pavlíček, Petr Neubauer
2007 Lenka Mikulová, Kateřina Pavlovská
2006 Ivan Horák, Martin Novák
2005 Štěpán Pospíšil, Ondřej Moravec
2004 Václav Flégl, Petr Kapeller, Guillermo Teillier, Martin Večeřa
2003 Lukáš Bárczay, Robert Dufek, Vladimír Chrastil, Štěpán Müller, Igor Pokorný, Roman Sečkař, Jan Šmejkal
2002 Tomáš Kubec
2001 Roman Čapek, Viktor Ekrt, Jiří Melcher, Petr Šoltys
2000 Jakub Čech
1999 Ondřej Ježek, Martin Jílek, Jiří Klenka
1998 Pavel Rejholec, Petr Šoupa
1997 Svatopluk Cechel, Jan Čeněk, Otto Chlpek, Michal Pekárek, Radek Rondevald
1996 Peter Mistrík
1995 Michal Červenka, Pavel Dobrovský, Vladimír Ešner, Petr Formáček, Karel Körber
1994 Marek Hart, Michal Holubec, Daniel Němec, Zdeněk Svoboda, Martin Tomas, Juraj Žák
1993 René Halfar, Michal Houdek, Karel Soukeník
1992 Miroslav Eliáš, Jiří Flossman, Jiří Jakl, Tomáš Jelínek, Jaroslav Kasl, Dobroslav Kubík, Jiří Mach, Vladislav Nahodil, Hynek Nováček, Tomáš Potůček, Ladislav Reich, Miroslav Srbecký, Martin Škrdleta, Jiří Vodárek
1991 Milan Dodok, Karel Fisl, Rastislav Martinický, Jan Neskusil, Jiří Vích, Ing. Květoslav Zajíc
1990 Jozef Draxler, Igor Vrabec
1989 Štefan Baroš, Milan Bozoky, Jiří Hejlek, Dušan Jašo, Jan Morávek, Jan Nevěřil
1988 Ján Demko, Pavel Pitrák, Vladimír Skall, Vladislav Slovák, Walter Uhrík, Vladislav Vitáloš
1987 Julius Bruck, Vladimír Lenko, Miroslav Pisarčík, Jiří Skrčený, Jindřich Stožický
1986 Věra Havelková, Jan Kovář, Pavel Kozák, Antonín Kravka, Rudolf Kratochvíl, Jiří Kříž, Peter Mojžíš, Jiří Moudrý, Jaroslav Našinec, Radim Štětina
1985 Jiří Doktor, Jiří Dvořák, Michal Frič, Radomír Kos, Bohuslav Kubeš, Kamil Šrámek, Pavel Vekrbauer, Ján Výžinkár
Doktorské studium (Ph.D.):
2007 Martin Pinkas, Ondřej Urban