Studium je rozděleno do dvou nezávislých, nicméně navazujících stupňů – bakalářského a magisterského. Absolvování magisterského cyklu předpokládá znalosti stupně bakalářského, přičemž bakalářský cyklus tvoří uzavřený studijní celek, po jehož absolvování bude absolvent připraven na zapojení do praxe. Studijní plán KZT, resp. znalosti a dovednosti příštího mistra zvuku lze rozčlenit do několika kategorií:
- předměty přímo související s praktickým výkonem profesí filmového zvuku. Posluchač získává kompetence k produkci a postprodukci zvukové složky filmu. Patří sem také sluchová analýza, která kultivuje schopnost analytického slyšení.
- tzv. realizační dílny vedené zkušenými pedagogy aktivně působícími v oboru. Studenti formou společných či individuálních konzultací řeší praktické i teoretické problémy a otázky související s jejich tvorbou v rámci oborových a společných cvičení.
- předměty věnované teoretickému uchopení zvukové složky filmu a kurzy filmově teoretické. Jejich cílem je poskytnout uchazeči co nejširší aparát k porozumění filmovému médiu a k reflexi výsledků své vlastní práce.
- celoškolní (všeobecně kulturní předměty. Sem patří zejména obecný přehled dějin světové i české kinematografie, studium jazyků a množina volitelných předmětů orientovaných na jednotlivé dílčí zdroje filmové tvorby.
Koncepce studia na KZT se opírá o přesvědčení, že být dobrým tvůrcem filmového zvuku je široce komplexní jev. Znalost technických prostředků a postupů zvukové produkce i postprodukce je sice nezbytnou, nikoli však dostatečnou podmínkou úspěšného výkonu profese. Jedná se totiž o tvůrčí a zároveň týmovou práci. V rámci studijních plánů KZT je proto důraz kladen zejména na budování schopnosti koncepčního uvažování a rozvoj aktivních argumentačních a obecně diskurzivních schopností. Každé praktické cvičení je zakončeno obhajobou, ve které student formuluje poetiku, styl a kontext předkládané práce. K rozvoji tvůrčího myšlení přispívají teoretické předměty, které sice přímo nesouvisí se zvukovou praxí, avšak rozvíjejí cit pro dramaturgii, abstrakci a obecné porozumění filmovému médiu. I zdánlivě odtažité předměty jsou tedy důležité.
Největšími úskalími celého procesu studia – Skyllou a Charybdou – se může adeptům oboru stát příliš úzká specializace. Bez širšího intelektuálního a kulturního rozhledu nelze být respektovaným členem tvůrčího filmového týmu. Dobrý filmový zvukař/absolvent KZT by neměl být jen “odborníkem” zvládajícím technické nástroje a postupy, nýbrž rovněž kreativní a hlavně inspirativní součástí celé filmové produkce. Předpokladem úspěšného studia oboru je proto kromě talentové zkoušky i co nejširší kulturní zájem, obecná cinéphilia a sociální inteligence.
Povinností školy je tedy rozvinout talent studentů a připravit je tak, aby jej později byli schopni uplatnit. Je třeba seznámit je pokud možno se všemi aspekty profese, nemělo by se stávat, že se v praxi setkají s něčím, o čem nikdy neslyšeli. Všechno, co se týká řemesla by KZT měla “zjevit”, ale studenti pak musí dále rozvíjet paralelně samostatným usilováním, neboť není cílem ani v možnostech školy nahradit dynamiku denodenní praxe.